Vejprty za den

21.4.2002

Autor: Pavel Suchopárek

Uplynulo již mnoho zim od dob, kdy se v našich mozkovnách obsahujících zřejmě jen kamení, zrodil nápad přelézt během jediného dne všechny cesty ve Vejprtech. Nápad několik let zrál, až LeToš konečně nahlásil pevný termín, tj. 21.4.2002, a už nešlo couvnout.

K tomuto datu existovalo v této neprávem opomíjené oblasti na konci světa 87 víceméně boulderových cest převážně lezitelných solo. Ovšem nalézá se zde i několik oříšků z Mekyho a Feryho dílny, ohodnocených navíc MLK (Mekyho lesní klasifikací), jejichž zdolání samo o sobě dokáže patřičně pocuchat nervy a vytahat ruce až ke kolenům. Viz článek „To nejlepší z Vejprt“.

Když přicházím o půlnoci ke skalám, LeToš s Jakubem začínají právě při čelovce odškrtávat první cesty. Jsme tedy tři. Dobrá účast, mohlo to být i horší!

Život bez lezení si lze těžko představit, ale spánek je spánek. Vybaluji tedy spací vak a uléhám v naději, že náskok nočníků ráno doženu. Ti vzlínají neúnavně až do páté hodiny ranní. Pak jdou také spát. Před sedmou už jsme vši na nohou (a rukou) a každý z nás se nezávisle snaží odškrtat, co se dá. Nahoru – dolu, nahoru – dolu, do zblbnutí. Je však třeba, dokud ještě ruce slouží, přebojovat těch několik hodnotných, časově náročných prásků. Nutno říci, že ty opravdu nejtěžší linie vysápal na prvním LeToš. Jsme tři, tudíž ten lichý vždy sóluje a dva lezou s lanem. A takhle to točíme až takřka do večera.

Kolem šesté hodiny večerní LeTošovi zbývá poslední cesta – obávaná Ambulance. Mně jich zbývá asi 15 a Jakubovi ještě o něco víc. Marně se Letoš snaží do Ambulance nastoupit, až nakonec zjišťujeme, že se uloupl ten nejklíčovější chyt a stup z nejklíčovějších chytů a stupů, co si lze jen představit. Dokonce ho nalézáme mezi louskáčky pod nástupem. Ambulanci tedy ne!

Moc se nezdržuji a jdu se pokusit dolézt zbytek. Něco dávám, ale ruce už mne neposlouchají, jak by měly a tma je za kopcem. Končím. Kluci se už beztak bezcílně potulují po okolí a neví, do čeho píchnout.

O tom, že jsme se ani moc neflákali, svědčí i to, že počet cest se zvýšil na 97, obnovili jsme veškeré zašlé značení nástupů a vyčistili několik cest od nežádoucích porostů. Navíc jsme i něco vylezli: Letoš krom Ambulance (na Vícepádovou pro její odmítavost jsme použili stavění) přelezl vše, tj. 96 cest. Já jsem jich přesápal 91 a Jakub kolem 60 kousků. Na nováčka slušná sumička. Zase jeden plně prožitý den ve skalách. Domů si odvážíme spoustu zážitků, prolezené prsty a namožené svalíky. A tak to má být!

Jen výš, vždyť víš.