Slanění na ledech

Iveta "Pivetka" Kršková

To se  oddíl rozhodl uspořádat týdenní pobyt v zimních Vysokých Tatrách a mě, již jako patnáctiletou, vzali sebou.Měla jsem z toho šílenou radost.

   Každý den jsme podnikali buď trekkové  výstupy, metodické dny, nebo lezení na ledech, což jsem zde vyzkoušela poprvé a na druhém konci se mi to zdálo jako něco naprosto úžasného.

  Poslední den se naše větší skupina nováčků, vedená třemi metodiky, rozhodla jít trošku exponovanější traverz, zakončený pak slaněním jakýchsi ledů pod Malou zmrzlou dolinou. Tohle slanění bylo na dvě délky, a když se všechno připravilo, postupně jsme jezdili dolů.

 Přišla na mě řada - nemám osmu, tak pojedu přes půlloďák (ještě že tak) a nahoře přemýšlím, zda si mám či nemám vzít prusíka, načež usuzuji, že je to zbytečnost. Po pár krocích a po upozornění, že mám jít trochu doprava, chci tak učinit, ale zakopnu si mačkou o nohu a už letím obličejem k ledu, přičemž si ho chci instinktivně chránit rukama, takže pustím lano… Pak  už jen brzdím s rukama nad hlavou a končím asi o tři metry níž.  Dostává se mi vynadání od Honzy a pak už jen pohodově sjíždíme dolů do údolí k chatě.

  Tentokrát to skončilo jen s rozseknutým rtem,ale pro příště – on ten prusík fakt není k zahození.

                                                                                                      Ivetka