Není lépe k holiči?

Franta

Je již každoroční tradicí,že s příchodem jara vrhá se metodik a instruktor v jedné osobě Bohouš do praktického nácviku horolezeckých dovedností s kroužkem mladých lezeckých nadějí. Vždy před výjezdem do volné přírody opakují se s nemilosrdnou pravidelností testy nových i starších členů dětského oddílu z činností jako např.bezpečné slanění  s jištěním,přesedání na druhé lano,jištění prvo i druholezce a mnoho dalších velmi potřebných znalostí.Nutno podotknout,že za období, které jsem měl možnost toto Bohoušovo úsilí sledovat (cca 2 roky),doznali někteří jedinci velmi solidních vědomostí i lezecké šikovnosti.

Jedním z nejlépe vědomostmi i praxí  vybaveným členem kroužku je bezesporu Iveta,spíše známá pod přezdívkou Pivetka.Všechny teoretické znalosti sype z rukávu tak,že zahanbí nejednoho dospěláka,do nácviku praktických dovedností se vrhá s vervou sobě vlastní a vždy naplno a po hlavě.Doslova a do písmene.

Při loňské jarní metodice stála o odskok do ferratické brzdy tak moc,že si zapomněla dát vlasy do gumičky a po hlasitém oznámení  ,,DU ´´ se ozvalo méně hlasité ééé a naše PIvetka visela za vlasy ve ferritické brzdě a jen díky rychlému zásahu Mekyho a několika dalších přihlížejících nedošlo ke skalpování části kadeří.

A Bohumil měl hody!Kolikrát jsem vám říkal…Na co myslíš když…  Buď ráda že to dopadlo jenom takhle atd.atd.Samozřejmě se lekl jako my všichni a patřičně PIvetce vyčinil.Myslím právem.

A PIvetka chodila téměř rok vzorně s culíčkem,jak to má být a nic se nedělo.

Až teď- zjara.Bohumil zahájil již výše zmíněné opakování a prověřování.Jedním z bodů zkoušení bylo i obrušování hran strach v alpském traverzu.

I zbudoval jsem já a Jádro traverz napříč tělocvičnou,přistavil výsuvný žebříček do výše 9,5m nad podlahou a tradá  po laně dolu.Dobrý,odzkoušeno,připraveno.

Dětičky se postupně šplhaly  ke stropu a s více či méně vyvalenýma očima se odevzdávaly do mé péče a Božích rukou.

Přicvaknout,zajistit,poučit a jedem.Všechno dobrý? Jo! Tak další!

A tak to šlo ráz na ráz Až.Až stála na žebříku vedle mě PIvetka; dítě skákající,padající,závodící takřka ideální.Přicvaknout,zajistit,poučit a…vlastně po pravdě poučit přeci netřeba, PIvetka  už to zná dělala to už X-krát.

… a po hlasitém oznámení  ,,DU ´´ se ozvalo méně hlasité ééé a naše PIvetka  zastavila v poslední třetině alpského traverzu.

Resume: spálená ruka,připečená záda a velmi kvalitní ruční – vlastně vlasová brzda v kladce a jen díky rychlému zásahu Honzy a několika dalších přihlížejících nedošlo ke skalpování části kadeří.

A Bohumil měl hody!Kolikrát jsem vám říkal…Na co myslíš když…  Buď ráda že to dopadlo jenom takhle atd.atd.Samozřejmě se lekl jako my všichni a patřičně PIvetce vyčinil.Myslím právem.

A co z toho plyne? Snad jen tolik,že ač se fakticky snažíme dělat s dětmi všechno kvalitně,bezpečně a věnujeme jim tolik času kolik jen můžeme,přes to všechno zbude trochu té pozornosti i na samotných dětech,které se i za cenu pár vlasů učí být samostatné a věnovat se plně tomu co právě děláme .A ta pozornost a rozvaha? Ta by se nezřídka hodila některým i již plnokrevným členům ČHS např…Ale o tom zase až někdy příště.

                                        Ahoj  Franta.