Švajc - rajc

15.8.-??? 2001

Autor: Pepíno Kotyk

15.8.2001. Vyjíždím "eurobusem" z Želivského autobusového nádraží. Po příjezdu autobusu z Varšavy mají cestující busu půlhodinovou pauzu. Stačíme si v klidu uschovat zavazadla ve spodním zavazadlovém prostoru. Ovšem neodvažujeme se nastoupit. Pár z nás vešlo do busu, ale nebylo znát, která místa jsou volná. Kdo by nevyužil příležitosti se roztáhnout a v klidu spát, je-li autobus plný pouze z půlky? Vyčkali jsme nástupu Poláků a následovali je. Ještě během první půlhodiny jízdy se někteří přehazovali, takže autobusem znělo "Pojď dopředu, on nás pustí.", "Paní, můžete si sednout dozadu? Já bych chtěl jet se svým kamarádem.", "Pusť mě k oknu, mám kratší nohy." atd.

Po pár zastávkách jsme dorazili v 11 hodin do Bernu. Z Bernu se vydávám na stopa. Cílem mé cesty je Grans-Montana. Jedu Spiez, železničním tunelem z Kandersteg-Goppenstein a dál na Brig, Sienne a Montany.

Musím vám říci, že stop byl dost dobrý, protože jsem dorazil před pátou hodinou. Následující den jsem měl oddych. Další den jsem se s přáteli vydal na šestihodinový výlet k přehradě Lac Zenzier 1777 m n.m.

V sobotu vyrážím na moji první cestu do hor a na ledovec. Cílem je ledovec, vrchol a hřeben pod jedním názvem Wildstrubell 3243 m n.m. Odpočívám na stanici lanovky Violettes 2 300 m n.m. Zjišťuji, že jsem o patnáct minut rychlejší, než údaj na turistické značce. Asi po půl kilometru se dostávám do stínu. Je tu pěkně chladno a z údolí proudí směrem nahoru taktéž chladný vítr. Procházím suťoviskem v pěkném stoupání připomínajícím měsíční krajinu. Pod Grand Bonvinem 2 995 m n.m. dvakrát odpočívám a mám strašnou žízeň. Jelikož pořádně nevím, co mne ještě čeká, dávám si vždy jen jeden hrnek čaje a jdu dál.

Před šestnáctou hodinou docházím na PTE Plaine Morte 3000 m n.m. Vracím se a scházím níž ku konečně stanici kabinové lanovky z Vermaly 1700 m n.m. Na Wildstrubell bych došel za setmění, a tak to nechávám na další den.

Naopak jsem potěšen zjištěním, že i přes všechny nesnáze a žízeň jsem dorazil v horním úseku opět dříve, než ukazují směrové turistické tabulky.

Stavím stan pod obloukovým závětřím pro rolbu či lyžaře, kteří se zde mají možnost ukrýt před nepřízní počasí. Zvolil jsem toto místo, protože tu není možnost stan přikolíkovat a při špatném počasí bych jej měl co dělat držet, aby neodlítl.

Do západu slunce stačím vystoupit na nejbližší vrcholy Tothorn, Grand Bonvin, Col du Thierry. Po západu slunce se na ledovec přitáhly mraky. O půlnoci mne probouzí bouřka. Závětří není od země, ale až 1,5 m od ní, i takto malý prostor stačí, aby mi hýbal se stanem. Přendavám těžší věci na návětrnou stranu. V jednu hodinu zjišťuji průsak vody. Vycházím ven a cepínem dělám strouhu kolem stanu. Zůstávám tu tři dny. Čtvrtý den je rozhodující.

Je středa, tři hodiny ráno, obloha se vyjasnila. Beru s sebou jen potřebné a vyrážím ve 4 hodiny ráno přes ledovec Glacier de la Plaine-Morte. Spacák, stan a jiné věci zatím schovávám po šuplíkách bufetu, který je touto dobou mimo provoz. Na úpatí Wildstrubellu je špatná orientace a vše je namrzlé.

5.55 hod. vrchol a další hodinu do 7 čekám na východ slunce. Nasazují se mačky a vyrážím po stejnojmenném hřebenu až na jeho konec. Stejnou cestou se vracím a obcházím Wildstrubell zleva a vyrážím na vedlejší hřeben. Po dosažení posledního vrcholu na hřebeni se vydávám kamennou sutí přímo dolů. V dolní vysněžené partii sjíždím po botách a odpichuji se hůlkami. Dostal jsem se do vzdálenější části ledovce. Vydávám se přímo přes něj ke stanici lanovky. Je to šest až sedm km. Na stanici lanovky jsem si odpočinul, sbalil věci a vydal se dál okolo cabane Wildstrubell zpět. Asi ve 2600 m n.m. jsem při sestupu šel okolo čtyř ledovcových jezírek. Byly tam již čtyři stany. Bylo to nádherné místo. Celý den byla jasná slunečná obloha. Prostě paráda. Rozhodl jsem se zůstat. Abych nerušil romantiku ostatním, rozložil jsem svůj bivak při potoce pod jedním jezírkem. Připadal jsem si jak v Krakonošově zahrádce. Nastala krásná jasná noc a já usnul.

Ráno se jdu koupat. Voda má max. 5 °C. Před dvěma hodinami tam byl ještě na okrajích led. Dal jsem si takový závazek, že se vykoupu v každém jezeře, které navštívím. V jednu hodinu odpoledne po těžkém vegetu na alpském slunci u vody a s ovcema po svazích vyrážím přes Col du Rawil 2429 m n.m. dolů k přehradě Lac Zenzier. V její pravé zadní části je krásný vodopád. No, a od přehrady tři hodiny známé cesty do Montany. V osm večer se potkávám s Luckou.

Tak to byla moje první výprava za ledovcem. Byl jím Glacier de la Plaine Morte v Bernských Alpách. V sobotu bylo krásně a ty další tři dny se vyplatilo čekat. Byl sice silný vítr a dvakrát dokonce padaly i kroupy. Pak ovšem ty jasné noci a slunečné dny. Dvěma slovy: prostě paráda.