Dachstein

12.-14.1.2001

Autor: LeToš Dvořáček

Je páteční 12. lednový podvečer a dokonce s předstihem u naší brány zvoní Pítrs s úsměvem na tváři. Takže rychle dobalit, naházet věci do auta - hlavně nic nezapomenout - a hurá na cestu. Brzko následuje další zastávka, přibíráme Francíka a pak už pádíme fordíkem směr Praha.

Když mně Pítrs nahodil minulý týden udičku, co třeba vyjet na Dachstein, okamžitě jsem se chytil. V paměti mi vytanuly vzpomínky z našeho posledního společného pokusu o dobytí vrcholu Dachsteinu ze severu z ledna roku 1999: pěší výšlap, mnoho sněhu, těžký krysy, důchodci předjíždějící nás na skialpech, 2 poctivý bivaky, kousek lezení žlabem na Niederkreuz, nekonečný sestup. Tentokrát to snad bude veselejší, máme s sebou totiž ski.

U Trnků přehazujeme věci do Romanova fára, napájíme se čajem, čumíme do map a hlavně čekáme na "drogistu Vaňka", až dorazí ze služebky. Zhruba o půlnoci vyrážíme v sestavě Lenka, Roman, Francík, Pítrs a já ku Hallstattu. Zde parkujeme cca v půl šestý ráno. Malý oklepání, posnídat, přebalit, nahodit batůžky, nasadit pásy a lyže a rovnoměrným tempem ukrajujeme první metry túry.

Cestou dostává Pítrs geniální nápad, že si dáme variant nástupu, že tuhle cestu už stejně známe. My mu to odkejvali, což mělo za následek: ražení několika set metrů stopy, zjištění, že tudy cesta nevede, návrat zpět na známou cestu, asi dvouhodinové zdržení a odčerpání něco sil.

Pak už cesta probíhá monotónně krok-sun-krok až k chatě Wiesberg Haus (1882 m). Zde se ocitáme kolem 15 hod. A jelikož jsme docela kožení, rozhodujeme se přespat zde oproti původně zamýšlené Symony Hütte (2206 m). Bude toho zítra sice větší porce, ale zase si dneska pěkně odpočineme v teple chaloupky. Vysedáváme v lokále, co to jde, usrkáváme pivka za 43,- ATS a akumulujeme teplo ze dvou radiátorů pod lavicemi. Večer uléháme a okamžitě vytuhujeme. (noc 60,- ATS pro členy OAV)

Ráno se v tom mrazu nemůžeme nějak dostat do tempa, ale když pak vyleze mozol a dáme za žebro "na špičičku špíčku", tak je hnedle veseleji. Potom zase krok-sun-krok až pod vlastní masív Dachsteinu.Zde se rozdělujeme: Lenka s Honzou, kteří nemají touhy po vrcholu, pokračují k Seethaler Hütte (2740 m), kde si odpočinou a počkají na nás; Pítrs, Roman a já šlapeme až k úpatí, kde měníme lyže za mačky a hůlky za pikl a drápeme se v sílícím větru na vrchol (2995 m).

Nahoře jsme kolem 14.00 hod a pěkně zde protahuje. Vidět je docela pěkně, ale vichr nás popohání k sestupu. Dole zase vekslujeme výbavu a hurá sjezd (to jsem ještě netušil, že k večeru budu mít sjezdů po krk). Stavujeme se na chatce pro zbytek skupiny a pak společně začínáme sestupovou anabázi.

S těmi 2000 výškovými metry sjezdu bojujeme skoro 3 hodiny. Pádů bylo nepočítaně, naštěstí všechny bez následků. Nohy náležitě zdřevěnělé, ale celkový pocit - pěkné.

Dole u auta nás čekalo obligátní překrámování, likvidace zbytků zásob a hurá na cestu ku domovu. Po půlnoci mě Pítrs vysazuje v Jirkově.

Pěkně využitej víkend.

P.S. Doporučení: Při sjezdu nesundavej sichráky, neb Ti lyže může skončit v lese, nebo v …