Bernské Alpy

9.-11.2.2001

Autor: LeToš Dvořáček

Doma v teple nad mapou se plánuje snadno, a tak je vymyšlena túra v Bernských Alpách. Hodláme dojít z Grindelwaldu na skialpech pod SV stěnu Möncha a tu následně vylézt. Skutečnost však bude trochu jiná, ale nepředcházejme.

9.2.2001 vyrážíme navečer ve složení Pepík Žižka, Roman Trnka, Petr Stanko a já směr Bernské Alpy. Po noční jízdě a krátkém spánku-nespánku dojíždíme následujícího rána do Grindelwaldu. Využíváme známostí Pepíka z předchozích výletů a parkujeme na soukromém pozemku.

Po přebalení věcí vyrážíme směr Schreckhornhütte (2 485 m). Do večera však urazíme sotva polovinu z celé trasy. K noclehu se ukládáme v blízkosti zbořenin Stiereggu. Vzájemně se uklidňujeme, že náš pomalý postup je dán předchozí probdělou cestou a sněhovými podmínkami. Když však ani do poledne následujícího dne nespatříme náš cíl Schreckhornhütte, je na čase si přiznat, že tato túra je tentokrát nad naše síly. Po krátké poradě se rozhodujeme pro návrat do Grindelwaldu a výběr náhradního cíle, kde bychom lépe využili naše fošny. Cesta zpět nám zabere celý zbytek dne a odčerpá ještě nemálo našich sil. Přejedeme přespat na naše oblíbené odpočívadlo, kde vymyslíme i plán na následující dny. Chceme vyrazit na Rosenlaai Gletscher, který je obklopen mnoha, doufejme, že snadno na skialpech přístupnými, vrcholy.

Dalšího dne přejezd do Rosenlaui, našeho východiska. Asi po pěti hodinách pochodu na pásech se nacházíme v horním patře ledovce. Po rozmluvě se sestupujícími místními skialpinisty, kteří nám oznamují blížící se změnu počasí, se rozhodujeme sestoupit na blízký Rosenlaui Bivak. Fronta samozřejmě do pár hodin přišla a pro nás to znamenalo nucený pobyt na chatce celý následující den. Ten probíhal ve znamení likvidace zásob a vaření, spánku a odpočinku.

Po asi 40 hodinách v místnosti 3x5 m rádi dalšího dne nad ránem vyrážíme. Naším cílem je výstup na Wetterhorn (3 701 m). Po odložení lyží na Wettersatellu následuje výstup jihozápadními svahy Wetterhornu. Firnové svahy dosahují místy sklonu až 60°. Asi za hodinu jsme všichni čtyři společně na vrcholu. Je kolem 11. hodiny a nám se odkrývají parádní výhledy na údolí Grindelwaldu, Eiger i centrální část Bernských Alp. Po povinných vrcholových fotkách následuje sestup stejnou cestou. U lyží v depotu se rychle rozhodujeme ještě pro výstup na protější Mittelhorn (3 704 m). Zde je cestou na vrchol průstup severovýchodními svahy a žlaby o podobné obtížnosti jako na Wetterhornu. Hodinu po poledni se těšíme opět společně z dalšího alpského vrcholu. Po sestupu k lyžím následuje odměna v podobě sjezdu po ledovci do údolí se zastávkou na Rosenlaui Bivaku. Tady se občerstvujeme po náročném dnu a poté pokračujeme ve sjezdu až k čekajícímu autu. Další noc trávíme opět na našem oblíbeném parkovišti a zde se zrodí i další plán, a to výstup na Eiger.

Ráno se přemisťujeme opět do Grindelwaldu a dále zubačkou na Kleine Scheidegg. Nikam dnes už moc nespěcháme a také v rámci ušetření losujeme pouze jednoho z nás, který se vyveze až na Eigergletscher se všemi batohy. Vyhrává Roman a my ostatní šlapeme na pásech po sjezdovce asi 2,5 hodiny vzhůru. Od stanice Eigergletscher už pokračujeme společně asi hodinu na místo našeho dnešního noclehu – Orlí hnízda pod západní stěnou. Noc je romantická, plná hvězd, přerušena je pouze hukotem laviny padlé z Möncha a její následné tlakové vlny. Ráno v 5 hodin vyrážíme společně do západní stěny. Směr výstupu si v této rozlehlé stěně vybíráme na základě konkrétních sněhových podmínek. I když to není naším přímým záměrem, jsme nuceni místy přelézat i úseky o sklonu 70°. Největším šokem je pro nás přelet stíhačky v naší blízkosti, která nás téměř smetla do doliny. Po všech těchto peripetiích se nám však přeci jenom asi po 6-ti hodinách lezení daří dosáhnout vlastního vrcholu Eigeru (3 970 m). Radost je veliká, ale to nám dochází až později. Teď se soustředíme jenom na sestup. Po západním hřebenu nám sestup k věcem v Orlích hnízdech zabere asi 2 hodiny. Pobalíme batohy a začínáme si užívat sjezdovky do Grindelwaldu. Během sjezdu se několikrát zastavujeme a obdivujeme mohutnou severní stěnu Eigeru. K večeru jsme zpět u auta a svých věcí.

Po vydatné svačině a nabalení všech věcí k Romanovi do auta nás čeká zpáteční cesta do Čech. Jsme bohatší o mnoho zážitků z našeho týdenního pobytu v Bernských Alpách, i když oproti původním plánům trošku rozdílným.