Tisá

19.-20.8.2000

Autor: Jířa Šťastný

Jelikož na tento víkend předpovídají meteorologové jasno s tropickými teplotami 32 - 36 °C, domlouvám se s Tondou a Petrou, že pojedeme do Tisé, kde se dá najít alespoň nějaký stín. Když mě však v sobotu ráno budí déšť, tak chvíli přemýšlím, jestli se mi to ještě nezdá. Opravdu se mi to nezdá, je docela slušně zataženo a drobně prší. V osm hodin přijíždí Tonda s Ivetou a že prý jedeme, a tak přibaluji průvodce Bořně a maglajz a za stálého mrholení odjíždíme. Petra, když vidí to výborné počasí, tak to rovnou vzdává, takže jedeme ve čtyřech. Cestou volám do Ústí Milanovi, jaké že je tam počasí a zjišťuji, že tam je hezky. V dešti tedy míjíme Bořeň a míříme do Tisé. Fakt je tu sucho, akorát teplota nic moc. Jelikož jsem vybaven na pařáky, klepu kosu v kraťasech a tričku. Před cukrárnou už sedí Milan, a tak si jdu koupit grilovaný kuře a dávám si svačinu před tím náročným výstupem do skal. U Krejčíka Tondovi ukazuji šestkovou hranu na Herkulovy sloupy a hned vedle objevuji dvě cesty od Kýsy, které jsem ještě nelezl, a tak tady zůstáváme. Zatímco Tonda leze šestku, Maruška jistí Milana na Olgojovi Chorchojovi. Pak nastupuji já do Kýsovy stěny VII. Nádherný lezení po lištách, nahoře trochu do kopce. Na vrcholu marně hledáme slaňák, a tak přelézáme na vedlejší masiv a scházíme po schodech. Nalézám do druhý Kýsovo cesty, ale oproti té předchozí je nástup k prvnímu kruhu podstatně těžší. Vršek opět do kopce, takže když dolezu na vrchol, mám ruce jak Pepek námořník. Milan nechal v Olgojovi lano, ale Tonda že si to vyvede. Pro jistotu si tam to lano ale nechal. Když se na něj za chvíli dívám, tak je zrovna mezi kruhama a s pomocí lana cvaká druhý kruh. Pak ještě nacvičuje výlez od druhýho a nakonec to dává. Nevím, jestli mu to za to stálo. Když do toho tahá i Ivetu, tak už nechápu vůbec nic. Má problémy i s šestkovým nástupem - je asi podruhé v životě na skále. Jak tak dole relaxuji, pořád po očku pokukuji po Augiášových chlévech, okolo kterých už chodím více než deset let a hrozně se mi líbí, ale pořád nějak nemůžu sebrat dost morálu na to, abych do nich nalezl. Přichází Matěj s malým Matýskem a ukecává mě, takže si půjčuji od Milana šáhla a jdu do toho. Nastupuji po pilířku, nad kterým jdou malý hodinky. Následuje obávaný traverz vlevo do sokolíku, který s nohama na tření v zeleném rajbáku není nic moc, ale nakonec se držím v sokolíku, takže dílčí úspěch. Myslel jsem si, že tady by mohla jít dát smyce, ale nejde, takže stoupám sokolíkem nahoru. Ejhle, na konci sokolíku je fixní smyce, vůbec nebyla zespoda vidět. To potěší. Opouštím sokolík a po rajbáku stoupám mírně vpravo. Kruh je metr ode mě vlevo, ještěže mám to šáhlo. V průvodci je psáno od kruhu mírně vlevo na hranu, ale tam je to převislý a logický je to mírně vpravo, takže jdu tudy. Ještě pár rajbákových kroků a jsem nahoře. A tak padnul další pomník v Tisé. Za mnou to jde Maruška a Matěj a pak se přesouváme k Lokomotivě. Dávám klasiku - Eliášovu jízdu, za mnou opět Maruška a Matěj. Když slaníme, tak do toho nalézá Tonda a za ním opět Iveta. Evidentně na to nemá, takže ji spouští a slaňuje si pro matroš. Já mezitím nalézám do Heuréky, protože je třeba si na závěr vytahat trochu ruce. Ke kruhu v pohodě sokolíkem, od něj hodně do kopce, ale v docela velkých chytech, cvaknout druhý kruh a s nateklýma rukama přejít přes převísek do rajbáku. Kupodivu to dávám RP, takže do deníčku si to můžu napsat za VIIIa. Maruška i Matěj v tom sedí, což mě ještě více těší. Pak už balíme, Maruška jede s Matějem domů a já se přesouvám s Tondou a Ivetou na Kačák za Milanem. Tam potkávám Roberta Vytisku, který mě ukecává, abych s ním šel udělat nějakou novou cestu. Jelikož nejevím přílišné nadšení, tak slevuje jenom na lezení a to nakonec souhlasím. V sedm večer Robert platí asi šest piv a proklatě ostrým tempem vyrážíme do skal. Brzdíme až u Biče, o kterém Robert uvažoval. Ale rychle mění plán, protože v pravo od něj je moc hezká cesta přes dva kruhy, Novoborská (původně prý za VII s jedním kruhem, dnes RP za VIIIb se dvěma). Půjčuji mu lezačky, jelikož na svých má díry v místě palců a udatně stoupá vzhůru. Pod kruhem dává smyčku a za chvíli už ho cvaká. Trochu funí kolem kruhu, ale už se drží ve spárce a stoupá dál. Opět funí pod druhým kruhem a pak už jen křičí z vrcholu "zruš". Hází mi dolů lezačky a málem trefuje procházející turisty. Obouvám se a jdu do toho. K prvnímu celkem v pohodě, ale tady to začíná. Nalézám příliš zleva a padám. Není to vůbec zadarmo, nakonec mě to pouští okolo kruhu zprava, ale připadá mi to dost těžký. Ani ta spárka nad kruhem nebere tak, jak bych potřeboval, ještě vyměnit ruce pod druhým kruhem a nad ním už je to dobrý. Zapadající slunce obarvilo stěny do červena a nám se ani nechce dolů. Nádherné zakončení dne. Slaňujeme, balíme věci, Robert se vrací na Kačák a já se přesouvám do Bürschlických stěn. Tonda s Ivetou mají hozený batohy vzadu u ohniště, ale nikde je nevidím. Využívám posledního světla pro nasbírání dřeva a rozdělávám oheň. Za chvíli někdo přichází, ale na Tondu to nevypadá - je to Honza Jansa. Od rána byli s Berym a spol. v Ostrově a sem se přišli vyspat. Ukecávám je, aby přišli k mojemu ohni a za chvíli už si sdělujeme zážitky z prožitého dne. Pečeme buřty a už je docela slušná tma, když přichází Tonda s Ivetou. Vyhání Honzu z bivaku se slovy, že oni tu byli první, ačkoliv celé odpoledne tvrdil, že budou spát v orlím hnízdě. Ještě chvíli kecáme, ale pak se pomalu rozcházíme každý do svého bivaku. Jelikož je hezky, jdu spát do orlího hnízda a v noci je mi pěkný vedro.

Budím se v půl osmý, ještě chvíli vegetím, ale pak balím a jdu dolu. Všichni ještě chrápou, a tak je postupně všechny budím. V klidu snídám a pak bych šel lézt, ale ostatní ještě ani nevylezli ze spacáků, a tak si jdu lehnout na louku na sluníčko a vzpomínám na Leoše, který by mě ve štychu určitě nenechal. Začíná být slušný vedro, když asi v 10.00 hod přichází Honza s Ivetou, že jdou lézt kyzový pětky. Zůstávám ležet a čekám na Tondu. Pak přichází i on a že jdou lézt tak kyzový pětky. Vstávám, jdu se na ně aspoň podívat. Využívám chvíle, kdy Bery zrovna neleze a odvádím ho k Srnčímu bivaku, kde jsem ještě nelezl tu šestku vlevo od něj. Nástup mi připadá dost jemnej, ale od kruhu už pohoda. U slaňáku dobírám Beryho, který pod kruhem několikrát padá. Doufám, že jsem ho příliš neodradil, protože mám v plánu ještě tu novou cestu, kterou tu udělal Robert s Přemdou. Ke kruhu je to dobrý, ale cvaká se už ve slušným převisu. Nad kruhem jsou místy dost jemný křaple, který v tom převisu mám honičku udržet. Nadoraz dolézám nahoru a dobírám Beryho. Po prvním pádu to oblézá zprava a scházíme k ostatním, kteří se zatím přesunuli k Besedě, kde se zaživa smaží na sluníčku. Balím věci a přemlouvám je, ať jdou taky do vysoký trávy, kde by ještě mohl být stín. Ale většina cest už je taky na slunci, takže docházíme až k Poštolčí stěně. Honza v průvodci nachází, že po hraně vede šestková cesta a nalézá do ní. Nějak se mu ale nezdá krok asi čtyři metry nad zemí, a tak radši slézá. Dávám si lepší smyčku a křížovým přešahem řeším problematické místo. Sokolíkem stoupám ještě výše a dávám další dobrou smyčku. Pak už se to pokládá a při hraně dolézám na vrchol. Je tu šílený vedro, dobírám Honzu a Ivetu a jdu se zchladit do stínu. Tonda nalézá Nikotinového opojení, které už je taky na sluníčku. Děsnou dobu instaluje smyčky pod kruhem, aby v zápětí zjistil, že krok ke kruhu je naprosto v pohodě. Beru si foťák a jdu s Ivetou na vrchol podívat se, jak to bude Tonda dolejzat. Netváří se příliš nadšeně, když mu jeho výkon mezi focením komentuji, ale nakonec dolézá nahoru a hned prohlašuje, že to bylo lehký. Vedro už je nesnesitelný, balím věci a čekám na Tondu. Taky už se mu nechce lézt, a tak se přesouváme do Tisé. Autem jedeme na Kačák na pivo a pak už domu.