Návrat na místo činu

aneb Zpověď

???

Autor: Martin Koštůr

Věřím, že většina z vás ví, že mne před dvěma lety, přesněji 24.7.98, postihla poměrně nepříjemná událost. Tak, jak bylo z předchozích článků patrné, jsem se poměrně hodně věnoval cestování a provozování poměrně nebezpečného, ale velmi zajímavého a pěkného sportu - horolezectví. Postupně jsem se již dostal docela do dobrého stavu, dokonce i pracuji, i když chirurgie je trochu v trapu.

Tak moji přátelé z Deštenského horolezeckého oddílu, abych jmenoval - zejména Láďa Klokočník a pan Jiří Švejda, vymysleli návrat na místo činu. Samotného mne totiž zajímalo, co se vlastně přihodilo, že to tak razantně změnilo můj dosavadní pohodový život. Spousta z vás jistě ví, že se nyní potýkám s několikaletou amnezií na období před úrazem, která taky byla strůjcem většiny mých obtíží. Ale mé zážitky z cesty předčily ty nejoptimističtější představy. Celkem jsem si dobře vybavoval jak místo, tak i některé lidi, které jsem potkal za našeho původního zimního pobytu a při pohledu na to místo jsem se trochu zastyděl - taková událost a na tak lehkém místě. Halt jsem poslouchal, když Láďa říkal, abych slezl, že se mu to tam nezdá, že jsme asi popletli cestu, jen jsem asi neměl tak pospíchat. Teď, když o tom přemýšlím, zřejmě se nám ta cesta zdála moc lehká a chytovatá, ale ty mrchy rychle došly. Potom musel volat o pomoc a to se pochlapil i německy - Hilfe! Tak, že to dokonce uslyšel jeden sólolezec Ažman Urban (nyní jsem koukal jako blázen, takový slušný mladík, 24 let starý, a to se docela proběhl, aby zavolal pomoc). My jsme to nyní šli asi půl hodiny. Taky mne překvapil pan doktor, který má největší zásluhu na mém životě, tedy po Láďovi, který mně vytáhl jazyk z pusy, i když jsem ho trochu kousl. Tento doktor Honza, tedy Jani Pšenica tvrdil, že když mne viděl, tak jsem měl před sebou asi 10 minut bídného života, a tak se nerozmýšlel a ještě ve vrtulníku z mého levého hrudníku vypustil asi 2,5 l krve, jinak bych se byl udusil. Tak jsme se domluvili, že zůstaneme v kontaktu. Ještě rozhodnutí absolvovat tuto cestu nebylo tak jednoduché, protože mi všichni blízcí říkali, že by to nedělali, protože jsme snad byli pojištěni pouze na první pomoc a ne na pobyt ve špitále, kde jsem strávil 10 dní, a všichni se báli, aby po mně nevymáhali splacení dluhu. Naštěstí se v tomto spletli, protože doktor Pšenica nám vysvětlil, že veškeré poplatky zrušili tím, že mou záchrannou akci prohlásili za cvičení horské služby, jenže bylo potvora docela naostro. Zato nyní mohli vidět výsledek a prohlásit akci za docela úspěšnou. Taky je to docela potěšilo a všichni měli z této návštěvy docela radost a i já jsem z ní velmi rád, protože jsem si to prosadil i proti protestům všech. Je možné, že tento výlet trochu pozměnil mé současné přemýšlení, ze kterého spousta mých blízkých nebyla moc odvázaná.