Ledy - Salzburg

21.-26.1.2000

Autor: LeToš Dvořáček

Po rychlé domluvě a několika telefonátech vyrážíme Honzovo Renaultem směr Berchtesgadenské Alpy. Za volantem Honza Žižka, v sedačkách Pepík Žižka, Franta Kolář a já. Máme namířeno prostoupit východní stěnou Watzmannu, natrénovat společné zimní lezení pro plánovaný hlavní podnik této zimní sezóny - severní stěnu Matterhornu.

Po příjezdu do Königsee jsme zaskočeni okolní pravou zimou. Spousta sněhu a zima jak v Rusku. Trajekty do Sv. Bartoloměje nejezdí, i když místní šífáci udržují hladinu jezera nezamrznutou. Vzhledem k mocnosti sněhové pokrývky zavrhujeme možnost probrodit se k nástupu po svých a volíme variantu výstupu na vrchol Watzmannu hřebenem. Toto rozhodnutí však posléze také bere za své. Sněhu je všude moc!

Zajímavou chvilkou během našeho pokusu dohrabat se na hřeben je setkání s místními lezci, vracejícími se z odpoledního lezení na ledech. Tyto jsou ukryty v amfiteátru nad horní stanicí bobové dráhy v Königsee. V krátkém krkolomném rozhovoru nám doporučují ještě další ledové oblasti v okolí a nabízejí okopírovat jejich průvodce. Tomu nelze odolat, a tak Fery s Honzou jedou pro průvodce a já s Pepíkem jdeme obhlídnout horní stanici bobové dráhy. Doufáme, že zde přenocujeme. Na místě objevujeme otevřenou vytopenou šatnu bobistů. Nesměle nakukujeme, ale vyčkáváme na terase příjezdu kluků. Teprve až se ani večer nikdo neráčí obtěžovat s uzamčením šatny, přesouváme se do jejích útrob a trávíme zde velice komfortní bivak.

Druhého dne lezeme na ledech za chalupou. Postupně si každý vyvádíme některou z výstupových linií. Jde většinou o jedno délkové cesty o sklonu 65-85°. Celkový dojem ze zajímavého ledového lezení kazí snad jenom všudypřítomné sněhové přeháňky. Místo noclehu volíme stejně jako předchozího dne v teple šatny. Dostatečně jsme zde zdomácněli, večer si už sebevědomě svítíme při kartách místním světlem.

Následující den je ve znamení vysokohorské turistiky v blízkosti jedné z ledových oblastí, kde tentokrát ještě nejsou narostlé dostatečné vrstvy ledu. Vystupujeme natavenými sněhovými stráněmi na bezvýznamný brd nad údolím. Postupně nás jednoho po druhém opouští motivace k dalšímu výstupu. Po pár hodinách se zase všichni setkáváme dole u auta a přesouváme se do Königsee k našemu oblíbenému bivaku.

Na další den naplánujeme výlet do soutěsky u elektrárny u Caprunu. Zde máme štěstí na místní ledoborce, a tak jenom zíráme, jak s přehledem buší převislé ledové a mixové lahůdky. Zkoušíme postupně vylézt některé kratší, skoro kolmé kousky. Kolmáče a převisláče nacvičujeme jenom s horním jištěním a i tak se máme co ohánět, abychom je alespoň přelezli. To bylo školení! Unaveni jsme celkem brzy, a tak zbude čas i na návštěvu muzea v přilehlé elektrárně. Po zhodnocení situace a malém občerstvení vyrážíme na zpáteční cestu do domoviny. Nevezeme si tentokrát sice žádné skalpy v podobě nějakého vrcholu, ale výlet to byl každopádně přínosný a zajímavý.