Ledy Krkonoše

19.-21.3.1999
Autor: LeToš Dvořáček

Hodláme spojit příjemné s užitečným, a tak domlouváme víkend na naší oblíbené chaloupce ,,Kožběnce“ v Krkonoších. Poklábosíme s ,,Himalájci“ a zároveň zalezeme na ledech v Čerťáku. Z Chomutova vyrážíme ve složení Míla, Kozel, Svinčo a já. V Peci se potkáváme s Lenkou, Petrem a Honzou. Večer dlouho do noci klábosíme a prohlížíme fotky z treku v Himalájích.
Ráno se rozdělujeme na dvě skupinky, dle svých zájmů. Jedni odcházejí provětrat svoje sjezdovky na místní upravené pláně a druzí jdou otupit své zbraně o zdejší led. Přicházíme k Čertovu ledopádu a vybíráme jednotlivé výstupové linie. Nastupuji jako první do čtvrtého ledopádu vlevo od Čerťáku a vychutnávám si jednodélkový sopouch s pasáží o sklonu 90°. Led je kvalitní, jen to zavrtávání ruskejch šroubů bere mnoho sil. Svinčo dolejzá za mnou a po slanění od stromu si vybírá hned další linii. Vpravo od právě vylezeného směru nastupuje do svého problému. I tady potkává během lezení kolmou pasáž a náležitě si ji vychutnává. Slaňujeme opět k nástupu a na závěr si dáváme vícedélkový vlastní Čertův ledopád. Sklon zde byl maximálně kolem 60°, ale jeho délka z něj udělala také zajímavý podnik. Blíží se večer, lýtka a ruce se už také ozývají, a tak s radostí sestupujeme k naší základně u stanice lanovky na Růžovou horu. Večer probíhá na chaloupce v podobném stylu jako včera. Naši společnost pouze rozšířili Petra s Tomíkem a přidali svoje historky z Himaláje.
Dalšího dne ráno to na chaloupce vypadá jako ve spícím království. Beru tedy matroš na bágl, nasazuji skialpy na nohy a sám vyrážím znovu do Čerťáku. Včera už jsme se nedostali k jedné pěkné linii s menším sklonem. Na její vylezení se dnes cítím i sám. Sníh křupe pod tuleními pásy a já se rychle dostávám k nástupu. Hned první ledopád vlevo od Čerťáku je mým nynějším cílem. Jsem v báječný pohodě, lezení má trošku jinou dimenzi. Podstatným kladem dnešního lezení je skutečnost, že se nemusím zdržovat s vrtáním šroubů. Největší problém ve výlezu mám šťastně za sebou, a tak slaňuji zpět k nástupu. Hodláme kolem poledního odjíždět k domovu, a tak nacvakávám skialpy na nohy a hurá dolů k chaloupce. Po zabalení věcí a úklidu ,,Kožběnky“ odjíždíme každý svým směrem. Byly to pěkné dva dny prožité v Krkonoších.
Horám zdar!