Lomnický triplet

Hokejka VI, Orlowskiho c. V, Stanislawskiho c. V
6.8.1998
Autor: Milan Svinařík

Kolem poledne jsme vyfuněli s Leošem na vrchol Lomnického štítu turistickou cestou ze Skalnatého sedla. Kolem nás se rozprotírala kvalitní mlha. Zbytek dne se válíme na terase a litujeme turisty, kteří za tento úchvatný pohled do mlhy zaplatili 600,- Sk. Opatrně jsme se skamarádili s lanovkářem a máme příslíben nocleh v hale lanovky na spartakiádních lehátkách. Poslední turisté odjeli a mlha se rozpustila. Zákony schválnosti jsou neúprosné. Lanovkář Zdeno nám připravil večer plný překvapení. Nejdříve diskutujeme o všem možném u slivovice v hale lanovky. Při západu slunce nám na terase s neskrývanou radostí představoval potemnělé štíty Tater. Byl jako velká voda a jeho srdečnosti nešlo říci ne. Tak jsme se vzápětí ocitli na soukromé exkurzi v observatoři, kde nám pod jeho velením ukázali přístroje, návštěvní knihu se slavnými podpisy státníků a ve finále jsme pozorovali měsíc velkým dalekohledem, který pro ten účel postavili na terasu. Pozvání na video s erotickým programem jsme však už museli odmítnout, což nám dalo asi půl hodiny práce a přemlouvání. Přeci jen nás čeká náročný lezecký den, máme v plánu Hokejku a možná něco navíc.
Vstáváme už v půl čtvrté a po kratičké snídani vyrážíme po ochozech ke hřebeni na Jordánku. Tou sestupujeme po řetězech až do sedélka a po suťové ostruze až k nástupu Hokejky v západní stěně. Až sem nám to trvalo asi 40 minut. Cesta Hokejkou vede zhruba středem stěny přes mohutný pás převisů v horní polovině stěny. Začíná svítat a vypadá to na krásný letní den, nebe je bez mráčku. Los padl na mne, a tak jdu první délku. Kuriózní je přechod sněhového jazyku v lezečkách se skalním kladivem v ruce. Následuje pěkné lehké lezení III-IV asi 2,5 plné délky šikmo vlevo vzhůru v koutech a rampách. Jsme na začátku traverzu vpravo do kříže. Nejdříve je to choďák po lávce, ta se pak zužuje v římsu a posléze jen v lištu, až se úplně ztrácí, aby se o deset metrů dál opět objevila. Toto hluché místo se oblézá spodem, takže se z prvolezce stane na chvíli druholezec. V mírně rozlámané skále se sleze asi 8 m šikmo doprava dolů a po doškovité stěně se opět vystoupá šikmo doprava vzhůru na traverzovou římsu ke štandu. Celý traverz je dlouhý asi 30 m a v jeho závěru je poctivé pětkové lezení s pěknými kroky na tření. Leze se mi v pohodě, i když rozteč skob je někdy i více než 5 m. Další délka má být morálovka, a tak se hrnu opět dopředu. Obloukem doleva lezu kupodivu dobře zajištěnou plotnu (asi V) na malý štand pod převisem Hokejky. Opět nádherné kroky na tření, chrochtám blahem. Asi 7 m vpravo nade mnou je střechovitý převis Hokejky a z něj visí smyce a pár skob. Leoš ho zdolává mohutným rozporem a nadlouho mizí za hranou převisu. V převisu jsou dlouhé přesahy sice v dobrých chytech, ale bez nohou. Takže místo V+ to typuji na VI. Za převisem je technická stěnka, kde člověk musí vypnout bicepsy a zapnout mozek. Další délku začínám asi 3 m dlouhým a 0,5 m širokým komínem, kterým se sápu do položené stěnky a tou až k bílému oblému sokolíkovému výšvihu. Ten má být klíčové místo a hodnocení VI sedí. Ze spousty skob cvakám tu nejlepší, následuje dobrý spoďák, nohy na tření a nastoupat co nejvýše, pak bafnout tupého sokola, jím asi tři metry odlézám do lehkého terénu. Štanduji na polici pod pověstným koutem, kde se lidi v dešti topí. Leoš jím leze (IV) až do vrcholového kuloáru, odkud pokračujeme každý sólo (I-II) až na vrcholové ochozy. Tam hrajeme divadýlko pro turisty a oni si nás fotí a točí na video. Máme za sebou 4 hodiny na Tatry nezvykle pěkného lezení.
Je nám líto tak krásného dne, a tak po půlhodině krátké svačiny opět sestupujeme Jordánkou pod západní stěnu. Slunce začíná připalovat. Sestup nám zabral zase 40 min, už se asi nezlepšíme. Naším dalším cílem je Orlowskiho c. V. Cesta vede diagonálně stěnou zprava doleva a má shodnou dolní část (až k traverzu) s Hokejkou. Hned v nástupové délce visí dva kluci, a tak je oblézáme zprava. Jsou z Téryho chaty. Je to trochu nepříjemné při předlézání, ale jsme o dost rychlejší, a tak se dereme dopředu. Na začátku traverzu do kříže v Hokejce, pokračuji stále šikmo doleva vzhůru po snadných koutovitých stupních. Naše tempo nepolevuje, a tak se znenadání objevuje nevýrazné vhloubení v levé horní části stěny, kterým vylézáme na hřeben. Nějak si nemohu vzpomenout, kde bylo to pětkové místo. Mám pocit, že to celé bylo tak III-IV, exponované hezké lezení, které nám zabralo 2,5 hodiny.
Jsme nadšeni naší rychlostí, a tak po půlhodinové pauze sestupujeme do třetice Jordánkou pod stěnu. To krásné počasí chceme naplno využít. Tentokrát máme v plánu Stanislawskiho c. V. Vede v levé části stěny podél výrazného vhloubení. Je krátká, tedy ideální pro závěr dne. V horní části ve výlezu na hřeben vidíme naše kolegy z předešlé cesty. Na náš vkus jsou dost pomalí. Začínám lézt a hned první délka je poctivá žábovací spára v koutě (V). Pak Leoš obloukem doprava v plotně dosahuje začátku výrazného výstupového kouta. Tímto velmi dlouhým koutem táhnu plnou délku rozporem a bolí mě z toho lýtka. Velmi poctivé pětkové lezení. Štand je vzdušný, visím u nerez-kroužku pod ústím komína. Tím Leoš táhne další plnou délku až na štand, kde se připojuje Orlowskiho cesta, tedy již známý terén. Stěna se pomalu začala nořit do stínu, a tak se snažíme co nejrychleji dostat na prosluněný hřeben. Ve známém terénu to není žádný problém. A tak kolem páté odpoledne máme za sebou Stanislawkiho cestu za 3,5 hodiny a celkově 13,5 hodinový lezecký maraton. Štastně unaveni pojídáme zásoby a pozorujeme západ slunce nad okolními štíty. Večer dorazila parta asi 8 kluků ze severní Moravy. Nový lanovkář nás vykázal z haly na terasu, a tak spíme pod širákem. Kluci spřádají plány na zítřejší výstup a vyptávají se nás na podrobnosti ze stěny, my se připravujeme na sestup do civilizace.
Ráno nemůžu uvěřit svým očím. Je zima, mlha a fouká vítr. Moraváci zklamaně mění své plány a my s Leošem sestupujeme na Skalnaté sedlo. Odtud se vezeme lanovkou na Skalnaté pleso a dva dny stará karta na lanovku kupodivu funguje, což ocenil i místní lanovkář a nic po nás nechtěl. Zdar akce jsme zapili v kiosku za nádražím v Popradu a k večeru jsme každý jel svým vlakem domů.

Shrnutí:
Kdo: Leoš a Svinčo z Horoklubu Chomutov
Kdy: 6.8.1998
Kde: Vysoké Tatry, Lomnický štít, západní stěna
Co: Kombinovaný výstup cestami Hokejka VI, Orlowskiho c. V, Stanislawskiho c. V,
Co: plus 3x sestup Jordánkou II,
Čas: Celkem 13,5 hod
Styl: Team free
Poznámky:
Hokejka VI, 4 hod, spousta starých skob, pěkné lezení, v klíčových místech na tření, proto nedoporučuji za mokra, celkově je to lehčí, než se vypráví v legendách
Orlowskiho c. V, 2,5 hod, staré skoby jen velmi zřídka, pěkné exponované lezení dle mě tak III-IV, pětkové místo jsme nepotkali (možná výlez na hřeben?)
Stanislawskiho c. V, 3,5 hod, staré skoby na štandech, velmi hezké poctivé pětkové lezení, které jsme od klasika nečekali.
Všechny cesty se dají výborně odjistit pomocí friendů, vklíněnců a stoperů od pana Kouby, skobování není třeba.