Labský traverz

5.7.1998
Autor: Petra Honáková

V pátek po zdlouhavých telefonátech a e-mailování Leoš konečně se zpožděním v půl sedmé dorazil a k mému překvapení jsme jeli jenom čtyři : Honza Jansa, Broněk Bandas, Leoš coby řidič a já. No, prostě kluci odjeli do Peru a v Chomutově snad už kromě Oťákovců, kteří jeli do Teplickejch, nikdo neleze. Nevadí, bude aspoň pohoda.
Do Bürschlickejch, kde jsme měli v úmyslu přespat, jsme dorazili až když se stmívalo. Kluci dotáhli dřevo a zatopili jsme. Buřty byly skvělý a Broňkova BonAqua ještě lepší. Hned se nám zvedla nálada, Broňa vyprávěl až hanba a békání bez kytary se rozléhalo po celém údolí. Prostě paráda. Násilím jsem si šla lehnout trochu dál, protože spát u ohně nešlo. Takovýho rámusu.
Ráno mě probudil deštík, který na mě zavál dost silnej vítr. Tak jsem se odpotácela do srubu a tam dospala zbytek rána. Když už jsem zaslechla od ohně docela hlasitej projev zbytku bandy, tak jsem se radši zvedla. Broňa se chystal na vyvedení cesty na Kýsovu stěnu "O kousek vejš". Dorazil ke kruhu a po delším otálení slezl zase dolů. Solidní pytel. Na spravení nálady i morálu jsme šli k Žofii. Tam si kluci pěkně zalezli. Já jsem kvůli zimě rozdělala oheň a nakonec jsme se tam sešli všichni. Leoš mě pak vytáhl jednu trojčičku, takže i já jsem si ochutnala vrcholek.
Nakonec se dalo zas do deště a tak jsme se stáhli do auta a hurá do Labáku na traverz. Na autě jsme našli vzkaz od Kokeše a Bobeše a dost dlouho jsme hledali hospodu "nahoře". Nikdo prostě nevěděl, co tím básník myslel a samozřejmě, že jsme je nenašli. Cestou jsme vyhlíželi hospodu jako diví (co udělá hlad se slušnýma lidma, to je k neuvěření) a pak jsme konečně našli : Myslivecká restaurace U Lexů. Paráda. Perfektní obsluha, dobrý jídlo. Slíbili jsme si, že se tam zastavíme cestou zpátky a že tam určitě musíme vytáhnout Fandu. Tomu by se tam líbilo. Taky je takovej vychutnávač.
Potkali jsme tam speleology a Leoš nelenil a vyptával se. Po chvilce jsme s dobrou náladičkou vyrazili k cíli. Labská Stráň se hemžila lidičkama, ale místo k zaparkování bylo, takže žádnej problém - pršelo. Okoukli jsme situaci, poptali se na podrobnosti a pak jsme se šli kouknout na skály. Pěkný, ale kvůli porostu moc vidět nebylo. Jenom z Majdalény kousek koukal, hezký. Musíme se tam někdy vrátit.
Na spaní jsme objevili hřiště s verandou o pár vesnic dál, hotel Hillary. Usnuli jsme jako špalci.
Ráno jsme vyrazili zase zpátky, kluci navázali kontakt se speleologama, zaplatili si cvičný traverz a hned ho vyzkoušeli. Celý nadšený začali shánět jümary, protože je neměli, a doplatili si zbytek. Škoda, že mám takovej vítr, hned bych to vyzkoušela taky. Takhle to aspoň nafotím. Ti vťourové se vecpali do pořadníku a Broňa ihned vyrazil na druhý břeh. A já na Vyhlídku. Skoukla jsem záchranářskou akci a už jel Broněk. Hezký, ale byl pěkně zmakanej. Hned po něm jel Leo, bylo to aspoň rychlý. Ten blázen to celý odručkoval. Byl úžasně rychlej. Dlouho nic a potom Honza. Všichni si to pochvalovali. Potkali jsme s Leošem v kiosku nějakýho blázna na kole, zavedli jsme řeč a pokecali. Dobrá akce.
Zpátky jsme se samo stavili U Lexů a dali žvanec. Zase paráda. Pohledy byly taky napsaný a hurá domů, protože bylo hnusně a my neměli dostatečný oblečení - teda Leoš a já.
V pondělí telefon a Leo, jestli nepojedem lézt - je prý hezky (neprší). Tak jsme vyrazili na Kryštofa. V půlce cesty začalo lejt jako z konve. Ale stejně jsme tam došli. Vylezli jsme si trojku a zpátky. Zmoklý jako slepice.
Dost dobrej víkend, i když pršelo.