Přejezd Krušných hor na běžkách

leden - únor 1997   
Autor: LeToš Dvořáček 

Moje běžkařské aktivity tohoto roku dosahovaly zřejmě svého maxima, protože vrhnout se třikrát během jednoho měsíce do pokusu o přejezd Krušných hor hodnotím teď s odstupem času jako holé šílenství.
První dějství se konalo 16.1.- 20.1. 1997. Jeho aktéry spolu se mnou byli Svinčo, Kozel, Jířa, Meky a Fery. Vyrazili jsme společně 16. ledna ráno z Bublavy a během prvního dne jsme na pohodu přejeli první etapu do Horní Blatné. Těch 25 km nám našim vyhlídkovým tempem zabralo 5 hodin. Večer v Modré Hvězdě byl opravdu kouzelný a hlavně Mekyho hlášky mi ještě dlouho zněly v uších. Druhá etapa dlouhá 30 km vedla na Měděnec, kam jsme dorazili po pěti a půl hodinách. Přespali jsme v penzionu U Chalupských po opět velmi vydařeném večírku. Další den byla na pořadu dne třetí etapa a jejím cílem byla Jaegerovic chalupa na Malém Háji. Tato 40 km etapa nás zaměstnala na poctivých 7 hodin a šlo zřejmě o nejtěžší úsek, většinou beze stopy. Tato etapa byla také poslední Feryho a Mekyho. Z časových důvodů nemohli pokračovat dále s námi. Po odpočinku v teple chalupy jsme ráno pokračovali už jen ve čtyřech bílou stopou dále. Tento čtvrtý den jsme po spořádání 40 km porce velmi rádi zakotvili v horské chatě na Moldavě. Za námi bylo dalších perných šest hodin na běžkách. Zasloužené pivko večer opět chutnalo. Probudili jsme se do posledního dne výletu a před námi byl úkol dorazit do Petrovic. Hlavně konec etapy byl velmi psychicky náročný a bruslení po krajnicích silnic se stalo standardním způsobem našeho přesunu. Nicméně po šesti hodinách ,,takyběžkování“ naše útrapy skončily a posledních 35 km se nám kupodivu ještě do našich noh vešlo. Z Petrovic nás čekala zpáteční cesta přes Ústí nad Labem domů. Suma sumárum 170 km za asi 30 hodin čistého času. Jeli jsme nalehko se spaním zajištěným v chalupách. Na startu v šesti, v cíli ve čtyřech.
 
Pro druhé dějství jsem si ukrojil opravdu velký krajíc. Hodlal jsem přejet celé Krušné hory sám a ještě ke všemu nonstop. Vyrazil jsem z Jirkova 28.1.1997 večerním vlakem směr Bublava. Přes noc jsem se přesunul ke stopám a nad ránem za svitu čelovky a měsíce jsem počal ukrajovat první kilometry na své pouti. Po třech a půl hodinách svižné jízdy jsem na Horní Blatné. Je ještě příliš brzy na pauzu, a tak plynule pokračuji dále na východ. Za další dvě hodinky jsem na Božáku. Jedu nalehko, tak to docela odsejpá. Přejíždím přes Klínovec a čeká mě silniční etapa na Měděnec. Za tři hodiny mám i tuto 15-tikm prémii za sebou. Začíná se přibližovat večer a já začínám pěkně tuhnout. Větřím krizi, a tak si telefonem domlouvám ,,rande“ se Šíšou na Šebíku, abych se trochu vzpružil. Chvíli sedíme v hospodě a potom vyrážíme na pár kilometrů společně. Šíša se pak vrací zpět na Šebík do práce a já pokračuji nočními lesy a pláněmi až nad Boleboř. Těmihle 15 km jsem se prokousával celé 4 hodiny. Hlavou už se mi honily různé utečenecké myšlenky, které dosáhly reálné podoby na kalecké silnici. Vidina blízkosti domova, tepla, jídla, pití a odpočinku byla tentokrát silnější než sportovní ambice. Odbočka doprava dolů z kopce byla rychlou volbou a za necelé dvě hodiny už jsem byl doma v Jirkově. Po ujetých 96 km a asi 17 hodinách na běžkách jsem vytuhnul spánkem spravedlivých. Dokončit tento projekt je pro mě dosud velkou výzvou.
 
Třetí dějství proběhlo opět ve znamení společnosti na běžkách. Tentokrát jsme vyrazili i dojeli ve třech: Radek, Franta a já. Rozdílné bylo pouze pojetí přejezdu – jeli jsme natěžko a spali ve vlastních stanech. Podnik se konal od 8. do 11.2.1997. Potřetí během krátké doby jedu vlakem do Bublavy. Tentokrát jsme jeli co to šlo a první den dojeli až na Klínovec. Na jeho úbočí jsme strávili první mrazivou, romantickou noc tohoto podniku. První den 45 km a 6,5 hodiny jízdy s báglem. Druhý den se musíme chvíli dostávat znovu do tempa. Nakonec jsme se rozhýbali a vydali téměř srovnatelný výkon jako předchozího dne. Dalších 45 km, tentokrát za 8 hodin, a před námi další romantický camp, tentokrát na Svahové. Třetí den dobýváme po 8,5 hodinách jízdy a 38 km Nové Město v Krušných horách. Už toho máme jako buchet a po zkušenosti z prvního přejezdu rozhodně nechceme dojíždět znovu do Petrovic. Rozhodujeme se pro dojezd do Telnice, odkud jezdí vlaky pro návrat domů. Těchto posledních 27 km zdoláváme za asi 3 hodiny. Zdařilo se, ve vlaku z nás kromě únavy čiší radost z úspěšně dokončeného podniku. Suma sumárum 155 km za 26 hodin čistého času. Tentokrát jsme jeli natěžko se spaním ve vlastní režii. Během 4 dnů zřejmě nejhodnotnější z mnou uskutečněných přejezdů českých hor na běžkách.
 
Skool!