Mont Blanc 4 808 m.n.m.

srpen 1997
Autor: Jana Šifaldová

Dříve, než se vůbec dala podniknout cesta na tento kopeček, museli jsme se podrobit aklimatizačnímu výstupu, abychom zjistili, jak je na tom naše kondička a schopnost pobývat ve vysokých horách. Nebylo to jednoduché, autobus nás odvezl pod hory, lanovka na hory a pak jsme se museli starat sami.
Konkrétně nás autobus odvezl do italského městečka Breuil-Cervinia, kde jsme vzali batohy a vyjeli lanovkou přes Plan Maison (2.548 m n.m.) na Theodulpass (3.301 m n.m.). Zde jsme na Plateau Rosa s výhledem na Matterhorn a Kl. Matterhorn postavili stany a vydali jsme se po ledovci zdolat horu Breithorn (4.100 m n.m.). To se s docházejícím dechem nakonec podařilo a před setměním jsme se vrátili zpět ke stanům. Přečkali jsme mrazivou noc, ráno jsme pomocí cepínů vyprostili stany z ledového sevření a vydali se dolů lanovkou, kde jsme se ohřáli a usušili na sluníčku.
Dále jsme pokračovali v cestě pod Mont Blanc, do francouzského městečka objevitelů této hory Chamonix-Mont Blanc. Odtud jsme zubačkou vystoupali do výšky 2.364 m n.m. do le Nid d'Aigle. Od tohoto okamžiku nás čekalo to nejtěžší, nejkrásnější - vystoupat cca 2.500 výškových metrů a dojít na horu plnou sněhu.
První den tohoto výstupu jsme došli po kamenité cestě na chatu Aig. du Gouter (3.817 m n.m.), zde jsme přespali, či spíše jsme se pokoušeli usnout a zhruba ve dvě hodiny ráno začal náš raně-romantický výstup na nejvyšší horu Evropy. Co dodat? Chladno, mráz, vítr, špatná zásoba dechu, možná závrať, nechuť udělat krok navíc, neochota vytáhnout foťák zpod bundy, kde byl ukrytý, aby nenamrzly baterky. Doplazili jsme se až nahoru a byl to pohled pro bohy. Ovšem cesta zpět už tak boží nebyla, možná jsme byli unavení, možná se nám nechtělo z toho světa, kde obloha je strašně blízko, každopádně nám po sestupu k boudě Valotka (4.362 m n.m.) Ráďa oznámila, že už dál nejde. Lehla si na zem a jala se odpočívat, možná by nám tam i usnula, ale ukecali jsme jí, že bez ní už by ten sestup nebyl to pravý ořechový. Tož jsme se vrátili na chatu nocování, prohlídli jsme si za světla místní super záchody, vzali bágly a šupádili jsme zpátky k zubačce, abychom stihli odjezd a nemuseli jít pěšky až do údolí. Po trase jsme míjeli šťastlivce, kteří naše dobrodružství měli ještě před sebou, a tak jsme šli po cestě zpáteční, která vyráběla zdolávače Mont Blancu.