Velikonoce

aneb Jak začala sezóna    
duben 1996   
Autor: Milan Svinařík 
 
Někteří členové našeho klubu vyrazili za posledním sněhem na Šumavu a my jsme zvolili teplejší variantu na Kozelku. Při nejhorším je tam aspoň krb. Koeficient účastnosti opět zapracoval, a tak jedeme ve třech ve služebním autě v pátek odpoledne směr Kozelka. Čekají nás tři dny volna - velikonoční svátky. Leoš dělá navigátora, já pilota a Radek pasažéra. Počasí vypadá slibně. Stavíme se v Ležkách a obhlížíme bouldery na Mlýnském vrchu. Jsou super a nelezitelný. Stmívá se a my dorážíme do promrzlé chaty na Kozelce. Večer u krbu s vínem a kytarou je neodmyslitelnou součástí výletů na Kozelku. Kolem půlnoci lezeme do kůží. Ráno je sychravo, mokro. S lezením to vypadá bledě. Kolem poledne přijel Luďa s Hášou a Mílou. Míla je po tahu a jde vyspávat kocovinu. Jdeme do skal a lezeme první jarní cesty na Stěny, Kobylu , Březovou věž. Počasí se vybralo. Je jasno a teplo. Jistota pohybů se vrací, a tak pozdě večer se vracíme hladoví na chatu, ale s úlovkem pěkných cest kolem obtížnosti 6. Poprvé ve skalách jsme se sešli na jedno lano tři vyvaděči. Skoro se o první fous pereme. Večer je v podobném stylu jako ten předchozí, jenže s tím rozdílem, že já a Radek jsme se nakýblovali (když naši odpadli) k rakovničákům k ohni. Večerku jsme měli až kolem páté ráno (tedy já). Nebe plné hvězd a ranní ažúro jsou tím nejhezčí velikonočním dárkem. Skauti, kteří s námi obývají chatu, nás kolem jedenácté vytáhli z postele, teda mě a Radka. Pojídám opět rychlé nudle a pak s Radkem razíme do skal za Leošem a Mílou. Jsou u Břečťanky. Leoš zapytlil Padáček na Smrkovou věž. Potěšil. Oblézáme Břečťanku. Je vedro. Zmoženi lezením a večírkem se šineme k Doubravické stěně. Leoš hrdinně vybojoval prima trhlinu. Pak zdoláváme Sloupek, Sloup, Doubravickou stěnu, všechno kolem 6 klas. Radek fotí. Čas pokročil a únava taky. Jdeme ke Kobyle. Tam potkáváme Kopejdovce. Leoš pobavil, když se pokoušel udělat variantu normálky na Kukačku 5A0 (stoupl si na kruh). Po tom, co jsem spustil povyk, okamžitě slezl rychlostí světla. Radek si dal s horním jištěním Veselou c. na Kobylu a tím se skončil další lezecký den. Večer se všichni vytratili do hospody kromě mě a Míly. Připravili jsme oheň a postupně se začali trousit lidi. Večer starej Kopejda vyprávěl historky a my se tlemili až do půlnoci. Já spím venku - můj první letošní širák. Ostatní spí v chatě. Neděle velikonoční proběhla ve znamení masakru skautek ze strany skautů. Docela sranda to pozorovat. Po nezbytném a nudném úklidu vyrážíme na Petrohrad. Ty správný skalky jsme opět nenašli, a tak oblézáme boulder u cesty, kluci lezou něco přes dva nýty vedle. Lezení podstatně tvrdší. V nádherném počasí se přesouváme na Kapucínky. V místní hospodě to vypadá na box s cigošem. Sereme na něj a jdeme na Poslední skálu. Leoš zahájil cestou Těžká spára VI. Cesta je hodna svého názvu. Pak oblézáme tuto skálu ze všech stran. Mn se podaří překřečovat obě hrany kolem tak 6+. Na závěr si všichni vylézáme na Kapucína Náhorní cestou a to je definitivní konec naší lezecké činnosti. Balíme a za nádherného západu slunce se vracíme do civilizace, začouzeného Severočeského kraje. Celková bilance je 19 cest kolem 6 klas. za parádního teplýho počasí. Prima start do nové sezóny.