Poslední slanění Horní Blatná

1.-3.11.1996   
Autor: Pavel Suchopárek 
 
Účastníci: bambilion hororolezců, jako vždy o Posledním slanění (asi 100)
 
Ti, co jim dva dny intenzívního „společenského“ vyžití nestačí, přijíždějí na místo konání akce většinou o den dříve, tj. v pátek. Má to tu výhodu, že se v neděli nemusí čovek vláčet domů s plnou portmonkou.
Schází se nás tu asi 15 kousků. Venku vládne mlha a ukrutný nevlídno. Zato útroby restaurace Modrá hvězda nemají chybu. Vládne veselí. Před půlnocí asi polovina (ta střízlivější) osazenstva podniká útok na Blatenský vrch.
Ribýzovci, Láďa, David a já se ženou vstáváme jako první. Vstáváme tak brzo, že restaurace je ještě zavřená, tak ji opouštíme oknem a uháníme ke skalám. Rozděláváme oheň. Lezem na Polední, sem tam se někdo přidá. Holky jsou většinou u ohníčku, Bery vypráví a vypráví, Brácha šlehá bičem, cyklisti opravujou kola, David exceluje v převisech, klukani s Jitulí se tetelej v blátě jako vždy, muzikanti rozcvičují prsty a Jířa se Svinčou, Kozlem a spol. připravují Pivní běh. Ostatní nevím, co dělají, ale na skalách rozhodně nejsou.
Pivní běh začíná v 15.00 na náměstí v Horní Blatné. Běhá se po dvojicích a z pivního běhu se stává rumová chůze. Cíl je na Polední a vítězem je každý, kdo dorazí se zdravou kůží.
Večer v hospodě je fantastická atmosféra. Kapela se předvádí a hraje 9 hodin v kuse bez přestávky a bez aparatury. Klobouk dolů. Za zmínku stojí ještě Ribýzovy taneční kreace ve slipech. Hrál se sličnými děvčaty (Raduše, Jiřka) láhev v naději, že zří jejich vnady. Leč opak se stal pravdou.
Velice vydařené slanění.