Hřebenem pohoří Marmarole
26.-30.8.1995
Autor: Bohouš Dvořák
Horskou skupinu Marmarole si často lidé pletou s nejvyšším vrcholem Dolomit Marmoladou 3342 m. Vše je ale zcela jinak. Hřeben Marmarole je bohatý na zeleň a květiny, ale i na vysoké vrcholy a daleké rozhledy. Leží na JZ od Cortiny d’Ampezzo, navazuje na masív Sorapis, v čele mezi oběma horskými skupinami vévodí král Dolomit Mt. Antelao 3263 m.
Trasu hřebenem Marmarole jsem prošel v roce 1993 se svými dětmi (tenkrát 10 a 13 let), větší část trasy není technicky, horolezecky příliš náročná, zato se nám odměňuje netradičními výhledy na známé (Cadini, Tre Cime, Cima Dodici, MtPelmo, Civetta aj.) i neznámé (Mt. Cridola, Monfalconi, Mt. Roccheta) vrcholy v okolí.
Trasa je krásná a pestrá vším, co se nám líbí. Je protikladem těžkých, obtížných ferrat v hluchém prostředí. Chtěl jsem si ji znovu vychutnat a zopakoval ji v roce 1995 s dospělými, ve čtyřech. Tenkrát v srpnu padlo pro Dolomity netradiční počasí, foukalo od severu přes Alpy a na hřebenech bylo –6 °C, ale slunečno. Přesto jsme vyrazili a nelitovali.
Autem se dostaneme do městečka Auronzo s nádherným jezerem St. Catarina, zde odbočíme a silničkou vyjíždíme 5 km k baru Primula 1135 m. Zaparkujeme a s plnou bagáží se vydáváme na trasu, přebrodíme potok a jdeme strmě vzhůru po vysokohorské trase č. 5 k rif. Careido 1969 m. Já jí přezdívám „orlí hnízdo“. Pěšinkou v kleči sestupujeme dále na rif. Baion 1855 m. Obě chaty jsou 1000 m vysoko nad údolím říčky Piave a jezerem Centro Cadore. Naproti přes údolí obdivujeme špičaté vrcholky hřebene Mt. Cridola dotýkající se nebe po celém obzoru. Čeká nás krásný traverz po vrstevnici JV svahy Marmarole, mezi zelení a horskou květenou (stále tr. č. 5) k rif. Chiggiato 1911 m, umístěnou na špici rozsochy 900 m nad údolím Val d’Oten. Tudy se budeme vracet. Nyní kousek zpět a trasa č. 5 a 260 nás vede stezkou Sentiero degli Alpini vysoko do forc. Jau Della Tana (fer. lanko) 2650 m, sestoupíme na druhou stranu hřebene a ubytujeme se ve zděném bivaku rif. Tiziano 2246 m. Můžete v něm potkat jeskyňáře, kteří se zde dostávají do jeskynních systémů až 200 m hluboko. Asi 200 m od chalupy je také pramen, trochu skrytý, nebylo jednoduché jej najít.
Druhý den nás vede Strada Sanmarchi (č. 5 a 280) k biv. Alberto Mussati 2111 m a za ním přes forc. Méscol 2424 m k forc. Ct. Rotta 2569 m a forc. Vanedel 2379 m, přes tři horské hřbety, kde jsou místy i fer. lanka do údolí Val di Mezzo s biv. Voltolina 2082 m. Zde můžeme přespat. Máte-li však stan, doporučuji vám ještě obejít hranu masívu Corno dei Doge (fer. lanko) a za 30 min. se ocitnete v krásném zeleném prostředí s trávníky a silným pramenem potoka ve forc. Grande 2047 m. Zde přečkáváme i druhou noc.
Brzy ráno po tr. č. 226 a č. 5 sestoupíme k rif. San Marco 1823 m, odkud je výhled na Mt. Antelao. Vrchol, který ten den doporučuji těm zkušeným, stojí za to. Povede nás k němu cesta č. 227 do for. Picolla 2120 m, zde se rozhodneme. Ti zdatnější odbočí vpravo a čekají je 4 hod. výstupu na vrchol. Upozorňuji, že šikmé nejištěné plotny, po kterých se stoupá, mohou být pokryty sněhem, jsou nebezpečné za deště a ledové námrazy, i na šotolinu pozor. Nad bivakovou krabicí Piero Cosi 3111 m je nejtěžší část, kde jsou dva zdvihy v expozici, lépe když je odjistíte vlastním lanem, hlavně v sestupu. Z vrcholu 3 hod. zpět k rozcestí, pod nímž je velký barák rif. Galassi 2018 m. Zde doporučuji strávit 3. noc. Bude-li volný bivak Piero Cosi, můžete si vychutnat západ i východ slunce zde, ovšem s rizikem, že případná změna počasí vás zde může uvěznit.
4. den začíná sestupem po tr. 255 zelení a lesem k chatě Cap. Degli Alpini 1395 m, necelých 100 m nad chatou je hluboký kaňon s kaskádami a 40 m vodopádem. Kamenité koryto cesty v údolí nás dovede 5 km k Baru ala Pineta 1048 m, kde na nás může čekat kamarád s autem. Nemáme-li tuto možnost, absolvujeme ještě výšlap k chatě Chiqqiatto a známou trasu JV svahy Marmarole, nebo sestoupíme po silničce do městečka Calalzo na břehu nádherného jezera Centro Cadore, kde doporučuji kemp Cologna 691 m. Pro auto je pak možné dojet místní dopravou. Za prohlédnutí zde stojí v Lorenzagu bývalé letní sídlo papeže Jana Pavla II., nebo v Pieve di Cadore rodný dům malíře Tiziana Veceliho. K tomu nádherné prostředí kempu umístěného na břehu jezera uprostřed horských masívů.
Trasa přes sk. Marmarole je náročná spíše fyzicky, zvládnutím výškových rozdílů s plnou polní. Přesto musím říci, že ferratické úseky moje děti tenkrát přelézaly s dojištěním lanem ode mne. Vrchol Mt. Antelao je pouze pro zkušené.
Dále vám přikládám námět na další krásnou trasu. Schematický profil třídenního treku z druhé strany tohoto pohoří – přes Sorapis:
1. den ferratou Vandelli až do forc. Grande, 2. den nalehko na vrchol Mt. Antelao a zpět, 3. den ferratou Berti opět na výchozí sedlo Tre Croci. Vyzkoušeno, nemá to chybu.
Jenom to počasí, to vám přeji na celý pobyt. Hory jsou krásné ve sluníčku, ale dokáží být kruté v této výšce při změně počasí. Přeji vám mnoho výškových metrů a pěkných zážitků.
Pro dobrou orientaci vám doporučuji zakoupit mapu oblasti Centro Cadore 1:25 000 č. 046 od firmy Tabacco.
