Španělsko

8.-22.4.1995

Autor: Jířa Šťastný

So 8.4. V 8.00 hod se všichni scházíme u Rickyho, tedy já, Vlaďka, Pavel, Zdeněk, Rybízek, Tonda a Petra. V 10.00 hod konečně vyrážíme přes Kadaň, kde ještě nabíráme Štěpána, směrem na Španělsko. V Chebu neodoláme a stavíme v hospodě na poslední české jídlo a pak už jsme na hranicích, kde nemůžou pochopit, že nejsme organizovaný zájezd, ale nakonec nás přece jen pouští. Pak už následuje nájezd na dálnici a nekonečná cesta za teplem, přerušovaná jen placením mýtného na francouzských hranicích.

Ne 9.4. V 10.00 hod konečně překračujeme španělské hranice a vítá nás nádherné počasí, srovnatelné s naším prázdninovým. Když je tak hezky, tak bychom mohli jet do Terradets, navrhuje Štěpán, a tak jedem. Ve večerních hodinách již stojíme na parkovišti přímo pod téměř 500 m vysokou stěnou a obdivně na ní zíráme. Vydatný pramen pitné vody, tryskající z mohutného trojhranu také potěší. Rychle vyrážíme pod stěnu vybrat nějakou cestu na zítřek a pak už je tma a my uléháme do spacáků.

Po 10.4. Jelikož jsme v uzavřeném údolí, slunce se k nám dostává až kolem desáté hodiny, a tak se nikomu nechce z vyhřátého spacáku. Nakonec přece jen vylézáme a po snídani vyrážíme do kratších cest vlevo od centrální stěny, kde se chceme trochu rozlézt. Zjišťujeme, že klasifikace je zde poněkud tvrdší, protože 6b, do kterého Štěpán omylem nalezl, přelézám na pokraji pádu. Ale ostatní jsou spokojeni, protože je tu pěkně vynýtováno a lehčí cesty se dají s přehledem vylézt. Koho už lezení přestane bavit, tak si vezme horské kolo a jede se podívat po okolí, které za to určitě stojí.

Út 11.4. Protože program zájezdu je dost nabitý, neváháme a ráno vyrážíme do velké stěny. Vybrali jsme si cestu Smoking 6a+, vedoucí přes nejhezčí partie stěny. První délku 5+ vyvádí Štěpán a vypadá spokojeně. Na mě čeká 6a a už po pár metrech zjišťuji, že to nebude procházka. Několikrát sedím, ale nakonec dosahuji štandu. Další délka je opět 5+ a zase ji vyvádí Štěpán. Následuje 6a+, kde mám sice také problémy, ale připadá mi lehčí než ta dole. Dobírám Rickyho, který nese batoh a potom dolézá i Štěpán. Další délku jde Ricky, opět 6a+ a nad převisem hází 5 m držku, ale na druhý pokus dolézá ke štandu. Nezbývá než říct pěkný nářez. Poslední délka, je 5+ a je to - jak se říká nejlepší na konec - krásné lezení ve dvousetmetrové výšce za pěkné chyty, nám zvedá náladu. Po dalších pěti metrech dolézáme na Falsu Faixu, což je police vedoucí napříč stěnou, kde naše cesta končí a my po ní odcházíme zpět k autům. Za popíjení piva se dělíme o své zážitky s ostatními, kteří byli opět lézt v menších stěnkách.

St 12.4. Dnes vyráží do velké stěny Tonda s Pavlem, vybrali si cestu 5+ v její levé části. Každý si z nich dělá legraci, jestli mají pláštěnky a čelovky, výstup na Malý Kaiser už je totiž téměř legendou. Překvapují a krátce po poledni se v pořádku vracejí bez ztráty květinky s velkou stěnou na svém kontě. Opět je co zapíjet.

Čt 13.4. Po snídani balíme a opouštíme velkou stěnu. Cestou do Terradets nás zaujala nová oblast ležící u Ageru, a tak se tam cestou zpět zastavujeme. Většina lidí se jde podívat pod obrovskou přehradu, jenom já s Vlaďkou a Štěpánem jdeme lézt. Za chvíli za námi doráží Ricky, který na kole stihl i přehradu. Vybíráme si dvě cesty, které nás zaujaly. Jelikož nemáme průvodce, nevíme co nás čeká. Jednu vyvádí Štěpán, druhou Ricky. Obě tipujeme tak 6a. Odpoledne opouštíme i tuto oblast a vyrážíme k Chulille, kam přijíždíme o půlnoci. Spíme na stejném místě jako vloni, jen pod stromem frňákovníkem je už obsazeno.

Pá 14.4. Ráno nás překvapuje hrozná spousta lidí, kteří se tu vyskytují. Později se dozvídáme, že o velikonocích je tu jeden ze dvou velkých svátků, kdy se sem sjíždí lidé z velkého okolí. Příliš nás tím nepotěšili, a tak jdeme radši lézt do sektoru pod hradem. Cestou potkáváme ve městě průvod nesoucí do kostela Pannu Marii a Ježíše. Po úspěšném bloudění ve městě přece jen přicházíme pod skály. Lezení je tu pěkný, a tak si každý vybral nějakou cestu. Vlaďka vylezla za Zdeňkem nějakou pětku, ale při slaňování jí spadl na rameno kámen, a tak odešla s Tondou k autu. Tonda vytáhnul šití a všem předvedl, že je opravdu chirurg.

So 15.4. Opět vyrážíme do sektoru pod hrad. Už se cítíme rozlezení, tak chceme zkusit něco těžšího. Nejdřív dáváme 6a a protože je to opravdu lahůdka, přecházíme na Crisis, což je v první délce 6a+ a v druhé 6c. 6a+ šlo celkem v pohodě, a tak dobírám Štěpána a jdu dál. Na několikátý pokus to přece jen přelézám, padlo první 6c! Po krátkém odpočinku zkoušíme ještě cestu vedle, ale už nemám moc sil, a tak hodně sedím. Nakonec ji taky přelézám a později zjišťujeme, že je to 6b. Po dnešním výkonu si to večerní pivo určitě zasloužíme.

Ne 16.4. Ráno se jdeme podívat do sektoru hned vedle auta. Štěpán vyvedl nějaký 6a, ale bylo to hrozně olezený a oslizlý, takže už s ním odmítám tady lézt, a tak se přesouváme opět pod hrad. Tam lezeme ještě jedno 6b, první délka v pohodě, na druhý si Ricky pěkně máknul, asi to bylo nějaký těžší 6b. Odcházíme k autu a po obědě se přesouváme do Montanejos. Tam dorážíme až pozdě večer, ale naše místo je volné, a tak stavíme vozovou hradbu a po pár pivech uléháme do spacáků.

Po 17.4. Probudím se a nevycházím z údivu, holky už jsou vzhůru a chystají snídani. Dlouho to nechápu, než si uvědomím, že jsou dneska velikonoce. Za chvíli se budí i ostatní a vyráží na proutky k řece. Mezitím holky nastrojily stůl a zmizely s matrošem ve skalách. Zanedlouho se objevují kluci s pomlázkama a zjišťují, že přišli pozdě. Po sváteční snídani vyráží taky do skal. Jenže holky jsou už ve stěně a nehodlají slézt. Nakonec přece jen slézají a výprask je nemine. Protože je tu spousta krásných cest, zůstáváme tady a lezeme až do večera. Po večeři ještě pár piv a zase spát.

Út 18.4. Ráno zjišťujeme tu morovou ránu, která nás potkala - zkazilo se nám pivo. A tak vyléváme posledních pár litrů do řeky a už se těšíme, jak večer ochutnáme španělské víno. Pro dnešní den jsme si vybrali stěnu Estrecho de Mijares, která se zvedá přímo nad přehradou a je vysoká přes 100 m. Rozhodli jsme se pro cestu Pericondrio Tragal klasifikace 6a a byla to dobrá volba, protože tak krásnou cestu člověk často nepotká. Obzvlášť působivý byl 30 m dlouhý traverz napříč stěnou ve výšce téměř 100 m nad přehradou. Jelikož toho ještě nemáme dost, tak Štěpán nalézá do první délky cesty Deportes Moral v téže stěně, která je za 6a a moc si to pochvaluje. Dolézám k němu a pokračují druhou délkou a mám na svém kontě další 6c! S obrovskou radostí a uspokojením se vracíme k autu, kde na nás čeká večeře a láhev skvělého Dona Simona. Společně se shodujeme na tom, že takhle by měl vypadat každý den horolezecké dovolené a spokojeni usínáme.

St 19.4. Nabaženi včerejškem vyrážíme opět do velké stěny. Ale již první délka naší dnešní cesty nám dává tušit, že takové jako včera to rozhodně nebude. Kluzký sokolík nebudí moc důvěry a koutová spára v druhé délce už vůbec ne. Po jejich překonání dosahujeme štandu, kde se potkáváme s Rickym a Tondou, kteří jdou naší včerejší cestu a moc si ji pochvalují. Zálibně se ještě jednou podíváme na včerejší traverz v podání Rickyho a pak vyrážím přímo vzhůru, podle průvodce by to mělo být 6a. Ale už po pár nýtech zjišťuji, že 6a to rozhodně není a bojuji takřka o každý nýt. Úplně vyřízenej dolézám s poslední karabinou na vrchol a dobírám Štěpána. Přichází Ricky s Tondou a společně slaňujeme. Včerejší euforie se dnes rozhodně opakovat nebude.

Čt 20.4. Po snídani balíme a směřujeme směrem k francouzským hranicím. Cestou se ještě zastavujeme v supermarketu, kde každý utrácí poslední pesety. Někdy kolem půlnoci přejíždíme hranice a definitivně opouštíme Španělsko.

Pá 21.4. Po několika hodinách jízdy přijíždíme do Marseille a marně hledáme odbočku ke skalám. Nakonec nám jeden domorodec ukazuje směr a vypadá to, že konečně jedeme správně. Cesta však vede čím dál víc do kopce, zařazujeme jedničku a nakonec za jízdy vyskakujeme, aby to naše auto s vlekem vůbec vyjelo. Čeká na nás v sedle a hluboko pod námi se rýsuje zátoka Morgiou, náš dnešní cíl. Modlíme se, aby neselhaly brzdy a není nám jasné, jak to vyjedeme zpátky. Ale jsme tu, a tak rychle najít nějaké spaní. Rovnoměrně se rozptylujeme po okolí a spokojeně usínáme. Při probuzení nás nevítá jako ve Španělsku azůro, ale nebe plné mraků. Přesto vyrážíme pod stěnu, ale je zima a fouká studený vítr. Po jedné cestě to vzdáváme a vracíme se k autu. Začíná pršet a vypadá to na dlouho. Celková nálada spadla pod bod mrazu a moc se nezlepšila ani po obědě, ke kterému jsme si v přívěsu usmažili hranolky a sépie. Přicházejí i ostatní, jsou nějak mokrý nebo co, a také vaří. Po jídle padá konečně rozhodnutí - tady už nebudeme ani chvíli a následuje rychlé sbalení všech věcí. Nyní se naskýtá otázka - vyjedeme to vůbec zpátky do sedla? Nakonec všichni zůstávají dole a Ricky jede nahoru s o něco lehčím autem a přívěsem. Podařilo se, odpřahujeme vlek v sedle a Ricky se vrací dolů pro ostatní. A jsme zase všichni pohromadě, zapřahujeme přívěs a sjíždíme zpět do Marseille. Není nad to proplétat se v pátek odpoledne velkým městem. Konečně jsme na té správné dálnici a míříme na sever. Přibližně o půlnoci míjíme Lyon.

So 22.4. Německé hranice přejíždíme asi v 5.00 hod, dochází nám nafta. Jako naschvál mají všechny benzínky v Německu zavřeno a ručička už je pod červeným políčkem. Konečně se objevuje cedule a my prosíme auto, aby ještě kousek dojelo. Vyslyšelo nás a konečně zase tankujeme. Pokračujeme v nudné cestě po dálnici a už se nemůžeme dočkat, až zastavíme v nějaké české hospodě. Konečně je to tady, v půl třetí sedíme v Horách a cpeme do sebe knedlo - vepřo - zelo a popíjíme české pivo. Prostě nádhera. Tonda se překonává a dává si čtvrtý chod. V 17.00 hod vysazujeme Štěpána v Kadani na parkovišti a aby z toho něco měli i sousedi, rozestavujeme mu jeho věci po parkovišti, jakoby tu měl bydlet. Nevypadá z toho moc nadšeně, a tak mu to alespoň odnášíme do bytu. Pak už následuje jen krátká cesta do Chomutova a za chvíli už jsou všichni doma v teplé vaně a nezbývá než vzpomenout na slunné Španělsko.

Krátká rekapitulace: najeli jsme celkem 4 975 km, navštívili tři lezecké oblasti Španělska (Terradets, Chulillu a Montanejos) a oblast Morgiou ve Francii, kam se určitě ještě někdy vrátíme, ale jen za hezčího počasí. Mějte se fajn a zase někdy příště.