Matterhorn

aneb Lezec není horolezec

leden 1995

Autor: Milan Svinařík

Tato akce v nás zanechala trvalé stopy. Jak psychického, tak fyzického rázu. Dostali jsme pořádnou lekci a možná, že jsme našli odpověď na otázku, co vlastně chcem. To, co se událo ve průběhu 12 dnů, je jen těžko vyjádřit pár uhlazenými větami. Proto bude možná lepší opsat stručný obsah deníku psaného přímo na místě. Při teplotě pod 0°C se člověku moc psát nechce, takže zápis je stručný. Detaily budou kolovat při ústním vyprávění po letním lezení na písku v hospodě, jak už to bývá.

1. den - pátek
Ve 12.00 přijel Fery pro mě a Leoše. Jedeme do Lokte. Fery ztratil prkenici s 19 000 Kč. Je nasranej. Přivezl Mekyho. Zařizuje věci. Večer jdem do hospody Gastro. 5 piv a jídlo, máme ji.

2. den - sobota
Kolem poledne vyrážíme. Je mi blbě, za Loktem bleju. Směr Plzeň - Železná Ruda. Po cestě obědváme, je mi líp. Jedem non-stop, v Mnichově bloudíme. Za Bregenzem nás nepustili Švýcaři, byli jsme přetížený o 340 kg. Projíždíme jiným přechodem, kde nemají váhu. Kolem 3.00 spíme na parkovišti za Bernem. Meky chrápe v telefonní budce.

3. den - neděle
Pokračujeme do Randy. Krutá zima a spousty sněhu. Hledáme bivak. Spíme v salaši.

4. den - pondělí
Doposavad bylo hnusně. Teď je krásně. Vlakem jedem z Tasche do Zermattu, odtud lanovkou na Schwarzesee. Kolem jsou tisíce lyžařů. Vyrážíme s plnou bagáží na chatu Hörnli. Došel nás Martin s Milanem, kteří vyrazili o den později. 6 hodin se vlečem po hřebeni a za tmy kolem 20.00 dorážíme na chatu. Je tam Japonec. Jsme grogy. Uvařili jsme fantu. Je dobrá. Ferymu explodoval hořák, málem zapálil chatu.

5. den - úterý
Vegetíme a okukujeme hřeben. Odpoledne Martin a Milan jdou prošlápnout stopu a natáhnout fixy. Já a Leoš jdeme za nima. V traverzu hážu tlamu 20 metrů. Fixujem traverz a vracíme se. Meky a Fery žerou. Je krásně. Japonec sestupuje kvůli sněhu, je ho moc.

6. den - středa
V 6.00 vyrážíme. Milan s Martinem jdou napřed, jsou rychlí. Já a Leoš jsme naopak velmi pomalí. Nad ledovým žlabem to vzdáváme a začínáme slaňovat. Martin hodil 5 metrů tlamu do lana. Meky a Fery jsou v severní stěně, natahujou si fixy. Opalujeme se s Leošem na střeše. Kazí se počasí. V 19.30 se po 13-ti hodinách vrací Fery s Mekym. Jsou hotoví. Odspoda přichází tři Španělé. Taky jsou hotoví.

7. den - čtvrtek
Meky s Ferym odpočívají a Španěláci taky. Občas lámem angličtinu. Mají namířeno taky do severu. Jíme a pijem. Martin s Milanem se vrátili ze Solvaye. Vzdali to kvůli počasí, silně foukalo. Doráží asi v 15.00 po 5 ti hodinách. Skvělý čas. Jsou grogy. Večer hrajeme karty u kamen a pijeme grog. Španěláci spí.

8. den - pátek
Ve 2.00 máme budíček. Ve 3.15 vyrážíme pod severní stěnu prošlápnout stopu. Nebe je plné hvězd. Po cestě jsou trhliny. Milan a Leoš do nich lehce zapadli. Meky a Fery nastupujou v 5.15. My se vracíme na chatu. Po cestě potkáváme Španěláky, kteří lezou v závěsu za klukama. V 6.10 jsme na chatě. Uléháme zpět do spacáků. V 8.00 kluci balí a v 10.00 odchází Martin, Milan a Leoš domů. Zůstal jsem sám. Spím, jím a poslouchám rádio (i českou stanici). Přišla fronta a s ní sněhová metelice. Ve 22.00 po 17-ti hodinách se vrací Španěláci. Mladej je úplně na omdlení. Naši prej postupujou dál.

9. den - sobota
Ráno se dovídám, že mladej projel konec lana a spadl 20 metrů do trhliny a zlomil si žebra. Volají helikoptéru. Nepřiletí, je sněhová bouře. Čekám, jím a spím a hlavou se mi honí funebrácký vize. Bouře sílí. Konverzuju s Carlosem, čtu knihu hostů. Večer poslouchám rádio.

10. den - neděle
Ráno je ažúro. Španělé balí. V 9.00 je tu helikoptéra. Šéf záchranky mi půjčil vysílačku, kluci jsou na Solvay. Radost neslýchaná. Helikoptéra odlétá, Španělé odchází. Jsem zase sám. Kluci mají sestoupit dolů. Vařím pro ně jídlo a pití. Přichází od spoda sedm Moraváků. Jdu klukům naproti až k traverzu. Je spousta nového sněhu. Nikdo nikde. Vracím se. Večervidím čelovky na hřebeni. Jdu jim v 19.30 naproti. Sněhu opět přibylo. Domlouváme se blikáním a pak hulákáním. Kluci nemaj matroš, lezu sólo traverz. Tam čeká Meky. Nadává. Jsou na dně. Začínají padat lavinky, musíme pryč. Po úbočí po paměti šlapu stopu až na chatu. Kluci posledních 100 metrů slaňujou. Ve 3.00 jsme na chatě. Meky usnul na stole, Fery na lavici.

11. den - pondělí
Venku je opět vichřice. Bilancujeme. Meky přišel o spacák hned v prvním bivaku (viseli ve skobách), pak jim spadly skoby, 7 párů rukavic, banány, hexy a kameny mu zkrátily lano o 10 metrů. Fery přišel o vařič a o botu, kterou mu rozdrtily kameny. Při slaňování museli zatloukat stopery a hexy. Já jsem přišel jen o pár skob a o lano, který zůstalo v traverzu. Meky navíc utržil omrzliny na rukou i nohou, Fery jen na nohou. Odpoledne jdem s Ferym pro Mekyho lano. Je hnusně, vítr v nárazech asi 120 km/h. Večer kecáme a žereme.

12. den - úterý
Konečně sestupujeme. Je krásně, vedro. Lyžaři opět ovládli svahy a lanovky. V Zermattu nakupujem pohledy. Vlakem jedem do Tasche, kluci až do Randy. U auta pleníme zásoby a večer vyrážíme domů. Po půlnoci nám došla nafta před Mnichovem. Spíme v autě.

13. den - středa
Ráno jdeme s kanystrem k pumpě. Pak jedeme non-stop. Za Plzní nás Fery pozval na oběd. Pak nás rozvezl domů.