Matterhorn

17.-24.4.1993

Autor: Václav Hajný

17.4. Vyrážíme s Frantou Kolářem jeho naftovým "Renckem" směr Matterhorn trasou Plzeň - Železná Ruda - Regen - Mnichov - Memmingen. Spíme na odpočívadle. Ráno pokračujeme směr Bodamské jezero - Lindau - St. Gallen - Zurich - Bern. Rozhodujeme se jet ještě do Chamonix ve Francii, kde si prohlížíme Mont Blanc. Máme ale málo peněz, nestačily by nám na lanovku, a tak se kopce vzdáváme. Lanovka na Augile de Midi totiž stojí 170 franků. Vracíme se zpět do Švýcar. Navečer dojíždíme do Täsche, kde končí všechna motorová vozidla. Dál už se smí jenom vlakem nebo elektromobilem. Nacházíme neplacené parkoviště o 2 km zpět ve vesnici Randa. Přespáváme na místním hřišti v kabinách.

19.4. Ráno vyrážíme i s báglama, v 8.30 jedeme vlakem do Zermattu. Prohlížíme si město a hledáme lanovku na Schwarzsee. Jedeme nahoru. Počasí je dobré, slunečné, celkem teplo. Cesta na chatu Hörnli nám trvá 4 hodiny. Na chatě jsou tři Poláci a pět lidí je na kopci, jinak nikde nikdo.

20.4. Ráno lezeme 200 výškových metrů bez lana a dalších 100 m ve žlabu si natahujeme fix na zítra. 

21.4. Vstáváme brzy, v 5.00 hod jsme na snídani cobydup a protože máme bágly ve stěně, jde se nástupem lehčeji. Dostáváme se do tempa a i počasí vypadá slibně. Přicházíme k batohům, pozorujeme svítání a polskou dvojku Jareka a Gžeška, kteří jdou za námi. Je poměrně dost sněhu, a proto se ho snažíme používat k rychlému současnému postupu. Na bivakovou boudu Solvay dorážíme v 15.30 odpoledne. Ještě natahujeme 100 m fixů na ráno a pak už jen vaříme čaj a jídlo. Poláci přicházejí až ve 20.00 hodin.

22.4. Zaspali jsme! Vstáváme až v 6.00 hod. Venku už od půlnoci sněží, fouká vítr a nasouvá se oblačnost. Vaříme snídani a v 7.00 hod vyrážíme po fixech. Ušetřily nám dost času. Střídáme se ve vedení, je třeba prošlapávat stopu a ometat sníh. Poláci se za námi opět "vezou". Vadí nám to, a tak vymýšlíme, jak je dostat dopředu. Asi ve dvě hodiny odpoledne si ohříváme polévku a čekáme na ně. Děláme "mrtvé brouky". Kluci přicházejí a chvíli se dohadují. Mírně znervózněli a pochopili, že musí jít dopředu. Necháváme je odlézt asi tři lanové délky a s chutí vyrážíme v jejich stopách. Cesta je jasná, potkáváme silné konopné lano, které nás dovede až ke skalnímu výšvihu. Tady je fixní lanový žebřík pro letní výstupy s horským vůdcem. Na sněhových polích pod vrcholem docházíme Jareka a Gžeška. Vrchol, je 16.30 hod. Děláme různé fotky u Sv. Bernarda, sněží jako blázen a viditelnost je nulová. Po půl hodině začínáme slaňovat na dvou lanech průměru 8,2 mm přímo za hlavu Sv. Bernarda, která čouhá ze sněhu! Lana se nám naštěstí sekla pouze jednou. Na Solvay přicházíme všichni společně ve 22.00 hod. To znamená 15 hod lezení. Teď ale hlavně jídlo a pití.

23.4. Vstáváme v 7.00 hod a poměrně brzo zahajujeme sestup, pak slanění, sestup a opět slanění a další a další slanění. Cestou nacházíme poměrně hodně smyček a skob. Tehdy tam ještě nebyly slaňovací dráhy, pouze občas železné tyče s okem. Přicházíme na chatu Hörnli. Ještě při vaření se přistihuji, jak se houpu ve slanění. Poláci chtějí s Ferym cosi vykšeftovat, zaslechl jsem něco o vlčích kůžích, ale jde to mimo mě.

24.4. Balíme "krám" a začínáme sestupovat do údolí. Fery se vrací pro hodinky, které zapomněl na chatě. Počasí je stále špatné, a tak musíme jet druhou lanovkou s přesedáním. V Zermattu je jako v pokojíčku, teplo a dokonce i slunce. Kupujeme pár drobností a pohledy. Jedeme vlakem do Täsche a Fery jde pěšky pro auto do Randy, zatímco já hlídám batohy. Jedeme na naše oblíbené hřiště, kde nastává koupání v ledovém potoce a šílená konzumace potravin a tekutin všeho druhu. Odpoledne nastupujeme strastiplnou cestu zpět do České republiky.

Shrnutí:

Matterhorn, Švýcarský hřeben

Celkový lezecký čas: 30 hodin

Termín: 21. - 24.4.1993